Září ve střední Dalmácii

Do Chorvatska nemá cenu jezdit v sezoně, pokud se tedy nechcete vžít do role hejna tuleňů a spolu s ostatními se opékat na pláži. Naší volbou byl zářijový termín a destinací Makarská riviéra. Trochu tuctovka, říkáte si?

Pobřeží u Makarské

Tuhle lokalitu jsme vybírali záměrně, kvůli pohoří a národnímu parku Biokovo, které se strmě zvedá přímo od moře a vytváří parádní kulisu dalmáckého pobřeží. V plánu tedy byla návštěva Biokova, a proto jsme zabookovali last minute v hotelu v Podgoře, asi 10 km jižně od profláknutého letoviska Makarská.

Kaplička za hotelem

Kaplička za hotelem

Kočkování

Kočkování

Vzhledem k cestě autobusem, která nás čekala, se mi od začátku příčila představa fotobatohu se zrcadlovkou a několika objektivy. Chtěl jsem to pojmout jako oddychovku, dovolenou s výlety „na lehko“. Problém byl, že momentálně nedisponuju žádným menším foťákem, kromě telefonu. Chtělo to něco v kapesní velikosti, čemu zároveň můžete kecat do nastavení expozice. Spása přišla od Romany z Fujifilmu (děkuji!), se kterou jsem se domluvil na zapůjčení X-Pro1 se setovým objektivem 18-55mm. Poctivá kovová mašina v retro vzhledu, která snese cestovatelské zacházení. Vsadil bych se, že by se dala použít i na obranu proti útočícímu medvědovi, takže až pojedu do Tater, beru jí zase 😉

X-Pro1

X-Pro1

 

Po cca 13ti hodinách cesty a několika zastávkách u pumpy nás autobus vyhodil v Podgoře před hotelem. První dva dny jsme strávili koupáním a spřádáním plánů na výlety. Celý rok sleduju na Facebooku fotky kamarádů, jak se prohání po Indonesii na malých skůtrech, tak proč to nezkusit v Chorvatsku. Místní turistická agentura měla před vchodem „rent scooter“ tak jsme okamžitě zkontrolovali ceny. Po zjištění, že chtejí za 50cc 400,- kun na den, obrátili jsme se na patě a šli chytit první free wi-fi v okolí. Po chvíli brouzdání jsem narazil na Promajna Rent a cenu €26/den za stejnou padesátku. Problém byl, že půjčovna byla až u Bašky Vody. Nelenil jsem a vyslal zprávu na jejich Facebook profil, na kterou mi odpověděl sympaťák Alen s tím, že nám motorku doveze za příplatek do Makarské, ale když si jí půjčíme alespň na dva dny, bude to bez příplatku. Oujeeé, výlety budou dva!

Kočky všude

Kočky všude

Výhled na ostrov Hvar

Výhled na ostrov Hvar

Lodě v přístavu v Podgoře

Lodě v přístavu v Podgoře

V úterý jsme nasedli na bus (ehm tedy vlastně do Tranzitu) a za pár kun odjeli na autobusák v Makarské, kde jsme měli domluvenou předávku v 10:00. Alen se objevil za chvilku, předal nám mašinu a dvě přilby, podepsali jsme protokol a zaplatili €52 za půjčení +50 vratnou kauci. Za 48h domluvenej sraz na stejném místě a hurá za dobrodružstvím!

DSCF3245

Vjezd do NP Biokovo

Dvě okružní jízdy přes centrum na otrkání (na motorce jsem seděl naposledy v 15ti a to byl fichtl kterej mi chcípnul po prvním zařazení… ne, nejsem motorkář) a potom přímo do kopce nad město. Cíl prvního dne: nejvyšší vrchol pohoří Biokovo – Sveti Jure 1762 m.n.m. Po pár kilometrech na hlavní silnici nás ukazatel svedl vlevo k bráně do národního parku. Zaplatili jsme vstupé 50 kn na osobu, vyfasovali info brožurky a vyrazili za závoru po úzké silničce s rychlostním limitem 30 km/h. Čekalo nás 27 kilometrů až na vrchol a kromě několika aut s turisty nás pronásledovala i obava, že to do toho krpálu ve dvou lidech na padesátce prostě nevyjedem. To se naštěstí nenaplnilo, a tak jsme konstatntní rychlostí 25km/h stoupali vzhůru. V úzkých serpentýnách se navíc ukázala obrovská výhoda skůtru, když jsme elegantně kličkovali mezi proti sobě stojícími auty co se snažila vzájemně se vyhnout. A tak, v momentě, kdy nám odpovídali na pozdrav motorkáři na velkých cestovních BMW, mě naplnil pocit vítezství.

Selfíčko za jízdy

Selfíčko za jízdy

Drbání

Drbání

Krmení

Krmení

Největším překvapením, hlavně pro Denisu, byla přítomnost polodivokých koní, kteří se volně pasou podél cest a s oblibou blokují silnici . Na drbání jsme zastavili samozřejmě u všech. V polovině cesty pak na vyhlídkové terase u informačního centra a poté přímo na vrchol pod televizní vysílač u kterého jsme zaparkovali. Okolo vysílače vede cestička, kterou se po pár desítkách metrů dostanete až ke kamenému kostelíku Sv. Jure, u kterého je na skále připevněno i kovové vrcholové razítko. Z vrcholu je výhled jak na pobřeží a přilehlé ostrovy, tak do vnitrozemí, na údolí, kterým vede nová dálnice. Po krátké svačině s výhledem na vápencové vršky Biokova jsme se spustili zpět k moři a cestou stihli ještě zastávku ve Staré Podgoře a zralé fíky u cesty.

Pár zatáček pod vrcholem

Pár zatáček pod vrcholem

Kostelík Sv. Jure

Kostelík Sv. Jure

Krajina Biokova s krasovými závrty a mořem v pozadí

Krajina Biokova s krasovými závrty a mořem v pozadí

Důkaz :)

Důkaz 🙂

Příjezdová cesta a pás pohoří

Příjezdová cesta a pás pohoří

Pohled od infocentra na ostrovy

Pohled od infocentra na ostrovy

Fíky od cesty

Fíky od cesty

Na druhý den jsme naplánovali výlet do vnitrozemského městečka Imotski, ležícího v zemědělském kraji nlízko bosenských hranic. Hlavním lákadlem byla dvě krasová jezera, která vznikla propadem stropů původně podzemních zatopených prostor. Modro jazero leží přímo u města a Crveno jazero asi kilometr vedle. Do Imotski vedou z Podgory dvě cesty. První zahrnuje jízdu po pobřežní magistrále až do Bašky Vody a následně placeným tunelem na druhou stranu Biokova. Představa ranního provozu na magistrále nás odradila, proto jsme zvolili variantu druhou. S heslem „je to sice dál, za to horší cestou“, jsme se přehoupli do vnitrozemí přes kopce o několik kilometrů směrem na jih a následně objeli Biokovo zezadu podél zmíněné dálnice. Kilometrově to vyšlo stejně jako tunelem, ale cestu jsme měli zpestřenou o stoupání a následné klesáni prudkými serpentýnami v okolí vesničky Kozica.

Modro jazero

Modro jazero

Crveno jazero

Crveno jazero

Celou cestu až do Zagvozdu (tam ústí tunel) jsme potkali asi 5 aut. Odtut už jsme pokračovali po hlavní silnici. Po celkových 65km jsme dorazili do cíle, kde nás čekala neskutečná podívaná na pohádkově modrou vodu Modrého jezera. Vedlejší Červené je úzký kráter se strmými stěnami červené barvy. Dolů k vodě nevede, na rozdíl od Modrého, žádná cesta. Za vstup k Modrému jezeru se vybírá 20kn na osobu, což jsme nechali turistům, kteří přijedou organizovaně autobusem a sami jsme se vydali v patách domorodcům, cestičkou přes parčík za kasou, dolů ze svahu, zadarmo. Dlážděný chodníček nás dovedl téměř k vodě, mezi strmé skály a kamenité svahy. Zajímavostí jezera je, že hladina kolísá podle intenzity srážek a podzemní vody od 0 do 100m. V době naší návštevy nebyla hladina ani na polovině, a tak jsme od konce chodníku museli seskákat po kamenech ještě několik metrů ke břehu.

Dole u vody

Dole u vody

Koupel v jezeře

Koupel v jezeře

Parádní viditelnost

Parádní viditelnost

Po osvěžující koupeli jsme se vyšplhali zpět a ušetřené peníze investovali do kávy a zmrzliny v centru města, za cenu 5kn poctivej kopeček a 5kn espesso. Cestou domů jsme se ještě stavili v Zagvozdu v Red Carpet baru, kde jsme konečně sehnali „domaće vino“, které měl majitel Pepo od vinaře z Imotski. Když jsme řekli, že jsme Češi, prohlásil, že Plzeň je nejlepší pivo. Na to jsme mu odvětili, že v Plzni bydlíme a dvakrát 2dl bílého byly rázem na účet podniku. Kvůli hrozícímu dešti a blížící se večeři, jsme zvolili zpáteční cestu skrz tunel, což byl na skůtru super zážitek. Večer už nejezdilo skoro nic, a tak jsme byli během chvilky doma.

Photo 17.09.14 18 51 16

Zastávka v Red Carpet – Pepa v pozadí v bílém

Další den nás čekalo vracení skůtru v Makarské. Se slzou v oku jsme ho předali Alenovi, sdělili mu zážitky a vyrazili do přístavu. Rybáři zrovna prodávali čerstvé sardele a nábřeží žilo tím správným dalmáckým ruchem. Káva a wifi v nejbližší hospůdce, svačina z Lidlu a hurá na pěší tůru podél pobřeží, zpět do Podgory. Cestou jsme si dali několik zastávek s úchvatnými výhledy na moře a koupání na malé pláži mezi útesy kousek od Tučepi.

Rybáři v Makarské

Rybáři v Makarské

Sardele

Sardele

Pobřeží u Makarské

Pobřeží u Makarské

Zbylé dva dny jsme strávili v Podgoře koupáním a odpočinkem. Těsně před odjezdem jsme ještě zažili parádní bouřku s takovou průtrží mračen, že jsme děkovali přírodě, že nás tohle nechytlo někde cestou na skůtru. Náš zářijový týden ve střední Dalmácii byl jasným důkazem, že Chorvatsko se dá zažít i jinak, než to udělá většina českých rodin. Nebuďte tuleni a vydejte se na cestu!

Palmové plody

Palmové plody

Ibišek po dešti

Ibišek po dešti

Za bouře

Za bouře

fujifoto tmavy

Napsat komentář